Tenerife je úžasným a nejkomplexnějším mixem všech z Kanárských ostrovů, kde kromě pestrého kulturního a sportovního vyžití najdete v téměř všechna přírodní pásma od zasněžených velehor přes borové lesy a subtropické pralesy až po písečné pláže a útesy, kde se ve vlnách prohánějí adrenalinoví závisláci. Po prozkoumání Tenerife ovšem může být zajímavým zpestřením vaší dovolené zajet na pár dní mrknout i na ostatní velmi rozmanité ostrovy. Díky frekventované lodní dopravě je cestování mezi ostrovy snadné a cenově přívětivé. Naši návštěvníci již kromě Tenerife projeli Gran Canarii, Lanzarote, Fuerte Venturu a Gomeru. My jsme nedávno vyrazili prozkoumat El Hierro a posledním gipsy kárami nepolíbeným ostrovem tak zůstává La Palma.
El Hierro je nejzápadněji položeným a nejmladším z Kanárských ostrovů. Ačkoliv jeho název znamená ve Španělštině „železo“, tak nemá s tímto kovem nic společného a zřejmě pochází ze starého kanárského jazyka, ve kterém byl nazýván „Hero“ nebo „Esero“. Nad vodní hladinu vykoukl teprve před jedním miliónem let (například Lanzarote 20 miliónů let) a jelikož se stále se nachází blízko „kanárského HOT SPOTu“, tak je ostrov samotný i jeho okolí sopečně dosti činné. Na Hierru, které má rozlohu pouhých 10×25 km se nachází cca 1000 sopek a nespočet lávových jeskyň, které se řadí mezi nejdelší na světě. Jen 3 kilometry od jihozápadního cípu ostrova roste pod vodou ostrov nový. V roce 2011 začala být podvodní sopka silně aktivní a vyvrhla do oceánu mnoho tun sopečného materiálu. Celé jižní pobřeží bylo evakuováno, ale nakonec se nový ostrov zastavil 80 metrů pod hladinou. Je tedy jen otázkou času, kdy se dostane nad hladinu 🙂
Z Tenerife je to na Hierro něco málo přes 100 kilometrů, ale díky speed boatu zabere celá cesta pouhé dvě hodiny. Cena zpáteční jízdenky pro dvě osoby s obytkou činí cca 100 euro. Jakmile na tento ostrov vstoupíte, tak na vás dýchne atmosféra naprostého konce světa. Alespoň při naší lednové návštěvě tomu tak opravdu bylo. Nikde nikdo a frekvence provozu na silnicích se limitně blížila nule. Ostrov čítá jen několik vesniček a největší z nich Val Verde má 1200 obyvatel, takže pokud někoho potkáte, nejspíš vás budou nadšeně zdravit. Až do roku 1492, kdy K. Kolumbus doplul ke břehům střední Ameriky, bylo Hierro opravdovým koncem světa. Jednalo se o nejzápadnější místo, kam Evropané tehdy dopluli a dál již „nic“ neexistovalo. Díky tomu byl západní cíp ostrova El Sabinar ve 2. století našeho letopočtu ustanoven jako nultý poledník. Dodnes se na tomto místě tyčí vysoký maják Farro de Orchia. Na konci 19. století byl nultý poledník přesunut do Greenwiche, kde zůstává dodnes.
Zcela unikátní podmořský svět Mar del Calmas u břehů jiho západní části Hierra skýtá jedinečné podmínky pro potápění. V městečku Restinga působí několik potápěčských agentur, které vám poskytnou vybavení a průvodce. Případně u nich můžete absolvovat základní kurz. No a nebo si jít po klasicku jít v klídku zašnorchlovat. Co se ale týče vodních sportů jinak, tak je to bída. Důvodem je, že zde nejsou pláže, případně mělčiny, kde by se vlny smysluplně lámaly a umožňovaly surfing či windsurfing a kite. Břehy ostrova jsou strmé a rychle téměř kolmo padají až na oceánské dno do hloubky tři a půl kilometru. Nejvyšší hora (sopka) ostrova Malpaso, která měří 1500 m.n.m. má tedy ve skutečnosti kilometrů pět. Až za pár milionů let Hierro trochu zvětrá, tak se pláže nejspíš vytvoří a kdo ví, třeba se tam bude jezdit WSL 😀 Jediné místo, kde se dnes dá na Hierru sjet vlna je Arenas Blancas na severozápadě, ale funguje to tam jen pár ní v roce a je tam opravdu pekelný reef. Pokud jste vyznavači freeridu na WS či kite tak, na východě ostrova v oblasti Las Playas kousek od přístavu Puerto de la Estaca by se jezdit dalo. Severo východní pasát zde funguje stejně jako na ostrovech ostatních.
Popravdě řečeno, Hierro ale nabízí tak nádhernou přírodu a klid, že honit se tam za větrem a vlnami nemá smysl. Lépe koupit si vyhlášené víno Frontera ze zálivu El Golfo, zašít se do tajemně krásných lesů El Pinar na náhorní plošině a oddat se totálnímu chilloutu 😉
Tento průvodce vznikl, abychom vám usnadnili cestování obytkou po ostrově a zároveň při tom doporučili některá parádní místa, která stojí za návštěvu.
Na Tenerife je přístup k cestování obytkou velmi otevřený a můžete nocovat téměř kdekoliv, kde se vám zalíbí. Přesto jsme pro vás sepsali alespoň několik základních míst, kde je nocování nejideálnější a pobyt na těchto lokalitách obecně stojí za to. Popis míst je vcelku stručný a slouží především k poskytnutí informací kde a jak zaparkovat. Pomocí ikon viz legenda na další straně je znázorněno, co se přímo na lokalitě nebo v jejím blízkém okolí dá vykonávat za činnosti. Každá popisovaná lokalita obsahuje kromě map a fotky samotného místa také QR kód se souřadnicemi. Stačí si tedy do mobilu nainstalovat aplikaci (čtečka QR kódu), přečíst kód, otevřít v google maps a snadno dojedete přímo do cíle. Tento způsob navigace vřele doporučujeme. Nedílnou součástí pohodového kempování je samozřejmě po sobě vždy uklidit a respektovat ostatní kempery.
Celý průvodce zašleme online na vyžádání nebo automaticky před vaším příjezdem. Na místě od nás dostanete vytištěnou verzi, takže není třeba si tisknout doma.
Na přelomu ledna a února jistě mnozí v médiích zaznamenali informace o bouři Doris formující se v severním Atlantiku a přibližující se k Evropě. Ničivé následky této dívčiny nakonec byly značně, ačkoliv ne úplně utlumeny silnou tlakovou výší, která se tou dobou nacházela nad pevninskou Evropou a mezi NE surfaři tak postupně upadla v zapomnění. Mezi příznivci a vyznavači surfingu tomu ovšem bylo přesně naopak. Samotné oko bouře dosáhlo v nekritičtějším momentu tlaku pouhých 932 mb (93,2 kPa) a byly rozdmýchány obrovské vlny, které následně putovaly několik tisíc kilometrů všemi směry. Do jižnějších lokalit jakými jsou Portugalsko, Maroko a Kanárské ostrovy dorazily již pouze vlny bez průvodního větru (primární swell) a profesionální lovci vln byli na cestě ze všech koutů světa, aby tyto giganty zdolali.
Videjko z Nazaré
Videjko z Tenerife
Pokud se podíváme do kalendáře několik let nazpět, tak je jasné, že vlny podobných rozměrů jsou touto dobou celkem běžné. Každý, kdo žije u oceánu v Anglii, Francii, Portugalsku, Španělsku, atd., tak vám řekne: „ no tak určitě, v zimě tu jsou vlny jak kráva“. Je zřejmé, že díky náklonu zemské osy je severní polokoule naší planety v zimě odkloněna od slunce a tudíž zdejší podnebí podléhá divočejším výkyvům počasí. Nicméně aby swell v poctivých rozměrech doputoval až ke Kanárům a jižnímu Maroku, tak je zapotřebí opravdu výrazné průvodní bouře. No a právě tyto se dle meteorologů v posledních letech zintenzivňují a jejich počet v průběhu zimních měsíců přibývá. Kromě Doris bylo totiž v severním Atlantiku během ledna a února 2017 několik dalších bouří, které sice rozvlnily oceán o trochu méně, ale i tak velmi poctivě. Nedostaly ovšem svoje konkrétní jméno, a proto nebyly mediálně tak profláklé 🙂 I ta Doris to vlastně měla s pojmenováním nahnuté. Například francouzi jí pojmenovali „Marcel“, v Německu „Thomas“, mezi surfaři byla díky velikosti vln nazývána „All-time“ a nakonec právě britové jí dali nejcitovanější jméno „Doris“. Původně ovšem žádné mít neměla.
Tenerife – sever ostrova; zdroj: archiv gipsytrip
Jak padla zmínka o zvyšující se četnosti a intenzitě severo Atlantských bouří, tak to pro nás vodníky má jeden jediný, ale o to významnější důsledek: macatějších zimních swellů by mělo u pobřeží Evropy, Maroka, Azor a Kanárských ostrovů přibývat!!!Takováto obecná příjemná informace by možná někomu stačila, ale jelikož jsme zvídavci, tak se pojďme mrknout na atmosférické a hydrologické jevy, které to mají na svědomí. Pro lepší pochopení souvislostí je na místě vymezit si několik základních pojmů.
Slovo „bouře“ (angl. „storm“) asi nikomu nepřijde nikterak ohromující, protože ho používáme celkem běžně. Velmi často ovšem také špatně. Bouře jako taková má svoji přesně vymezenou definici. Jedná se o soubor atmosférických jevů, které jsou vázány na hlubokou cyklónu neboli tlakovou níži vznikající v oblasti severního Atlantiku. Tlaková níže se pozná tak, že na synoptických mapách jsou izobary zhuštěné a alespoň jedna je uzavřená. Jedná se o oblast se sníženým tlakem vzduchu, zatímco tlak mimo tuto oblast je vyšší. Na rozhraní teplého a studeného vzduchu (v týlu cyklóny) se tvoří studená fronta. Ta na svém čele prudce vytlačuje teplý vzduch vzhůru a jako důsledek vznikají zmíněné atmosférické jevy. Mezi ty hlavní patří silné větry přesahující stupeň vichřice (10 bft a více = 89 km/h +) a mohutné bouřkové oblačnosti s intenzivními srážkami. Právě silný vítr je motorem k rozhoupání vodní hladiny a rozeslání vln i na několik tisíc kilometrů dlouhou pouť. Ty buď zcela ztratí původní energii a na otevřeném oceánu zaniknou, nebo ještě předtím dorazí k pobřeží a vyčkávajícího šťastlivce dovezou až na pláž.
typická formace tlakové níže; zdroj: NASA
O něco atraktivnějším slovem je „hurikán“. Jde stejně jako u bouře o hlubokou tlakovou níži (tropická cyklóna), která ovšem běžně dosahuje ještě nižšího tlaku kolem 930 mb. Proto se někdy můžeme setkat s nadpisem nebo úryvkem textu, kdy je bouře označována za hurikán nebo přesněji, že svým nízkým tlakem dosahuje hodnot hurikánu. Hlavním rozdílem však je, že hurikány se tvoří v subtropickém pásmu Atlantského oceánu. Tedy: bouře (tlaková níže) = severní Atlantik X hurikán (tlaková níže) = subtropické pásmo Atlantiku. V jiných částech světa je tropická cyklóna známa pod názvy například Tajfun, Wili-Wili, Cyklon a další. Hurikány nejčastěji vznikají koncem léta.Na rozdíl tomu bouře jsou typické v zimě. To má na svědomí především severoatlantická oscilace, což je komplexní klimatický jev charakterizující změny klimatu mezi Azory a Islandem. Kolem těchto oblastí se nacházejí permanentní tlaková centra. Azory = tlaková výše X Island = tlaková níže. Právě v zimě je obecně tlaková níže kolem Islandu hlubší a následný výraznější kontrast mezi tlakovou níží a výší vede k častějšímu vzniku silnějších bouří.
vítr šířící se směrem od centra tlakové níže a rozdmýchávající vlny; zdroj: magicseaweed
Nedílnou součástí utváření celosvětového klimatu a zároveň lokálního počasí jsou oceánské proudy. V našem případě tedy proudy Atlantského oceánu působící na severní polokouli. Motorem proudů je termohalinní výměník, respektive Atlantský výměník. Ten funguje na bázi interakce mezi teplou slanou vodou a studenou méně slanou vodou. V subtropické oblasti Atlantiku je díky vyšším teplotám vzduchu velký odpar vody, která je nahrazována studenou vodou nasávanou ze severních oblastí. Ta se ovšem v rovníkové oblasti odpařuje, tím stoupá její teplota a slanost. Slanější voda je těžší a tak klesá do středního patra a je nasávána až do oblasti severního Atlantiku, kde nahrazuje úbytky vody způsobené západním atmosférickým prouděním směřujícím nad Evropu. U Islandu předává teplo svému okolí a ochlazuje se. Ochlazením ztěžkne a klesne do hloubky, kudy putuje zpět k rovníku. Díky neustálému proudění a tedy dodávkám teplé vody z jihu zůstává tato, ačkoliv slanější (těžší) voda (v oblasti sever. Atl.) na povrchu zatímco studená, ale méně slaná voda klesá pod ní. Takto tedy funguje běžný atmosféricko hydrologický cyklus severního Atlantiku.
termohalinní výměník; zdroj: Institute for global environmental strategies
Zde do hry ovšem vstupuje jeden z největších fenoménů současnosti, kterým není nic menšího než takzvané globální oteplování. Pitvat do jak velké míry za to může člověk, nemá moc smysl a zůstaneme pouze u faktu, že Zeměkoule (podnebí) se ohřívá. To není nic neobvyklého, protože střídání dob ledových a meziledových je naprosto přirozené. Bohužel tento přirozený cyklus je také alibismem pro ty největší čmouďáky (Čína, USA), aby nepodepsaly rezoluci OSN o snižování limitu vypouštění CO2 do ovzduší. Bravo Trumpeto, seš fakt z..d!
oceánské proudy; zdroj: Living oceans foundation
Nyní zpět do severního Atlantiku. Postupným oteplováním tají razantněji ledovce v arktických oblastech a velmi studená voda se tak přimíchává do okolního oceánu, který ochlazuje. Vzniklá studená vodní masa se při posunu na jih střetává s teplou vodou, kterou přináší Golfský proud, jenž je součástí termohalinního výměníku. Právě výrazné rozhraní teplot studené a teplé vody je dle meteorologů živnou půdou pro vznik masivních tlakových níží. Častější a silnější bouře, které částečně zasahují i arktické oblasti podporují tání ledu. Led obecně má funkci jakéhosi zrcadla, které sluneční paprsky odráží. Naopak tmavá oceánská voda sluneční paprsky a teplo vstřebává, což podporuje tání ledu. Táním ledu se tedy zvětšuje plocha teplo vstřebávající, nikoli odrážející. Tento cyklus tání ledu a bouří tak živí sám sebe.
Ačkoliv se obecně mírně otepluje na celé planetě (rok 2016 nejteplejší od počátku měření v roce 1880, přispělo i masivní El nino), tak je jedno místo, kde se během posledních let naopak ochlazuje. Tato teplotní anomálie se nachází právě v severním Atlantiku mezi Azorami a Islandem (kolem 45 až 50 rovnoběžky). To zřejmě součinní právě s vyšší rychlostí tání ledu. V souvislosti s termohalinním výměníkem bylo řečeno, že teplá ač slanější voda se v oblasti severního Atlantiku vynořuje a naopak chladná těžší voda proudící ze severu se zanořuje. Táním oceánských ledovců se sice do oceánu přimíchává studená voda klesající pod vodu teplou, jenže v pevninských ledovcích je obsažena voda sladká. Jelikož je sladká voda lehčí než slaná, tak se studená voda ze severu nezanořuje pod vodu teplou, ale zůstává na povrchu. Kromě studenější vody je potom v této oblasti chladnější i vzduch a tím pádem zde zůstává v podstatě trvalé značné rozhraní teplot vody a vzduchu střetávajících se na svých cestách ze severu a jihu. Porodnice tlakových níží (bouří) a následných swellů je tak permanentně otevřena!
teplotní anomálie v severním Atlantiku během roku 2016; zdroj: NOAA
V případě, že by současná situace dlouhodobě eskalovala, tak by časem pravděpodobně došlo k oslabení Golfského proudu a severoatlantické oscilace. To by znamenalo nejen obecně ochlazení v Evropě, ale také snížení rozhraní teplot vodní a vzduchové masy. Díky této antiswellkoncepci by byla porodnice bouří ve své činnosti naopak utlumena. Pokud ovšem toto nastane, tak by to nemělo být dříve než za 50 až 100 let.
To znamená jen jedno. Současný atmosféricko hydrologický vývoj v severním Atlantiku by měl s vysokou pravděpodobností hrát do karet všem surferům využívajícím vlny rodící se v této oblasti. Nicméně divočejších a častějších výkyvů počasí zapříčiněných zřejmě vlivem oteplování Zeměkoule obecně přibývá po celém světě. Zvýšení četnosti a intenzity primárních swellů tak pravděpodobně bude záležitostí globální 😉
